Asi málokdo by hádal v tomto usměvavém a vtipkujícím mladíkovi pobíhajícím mezi šachovými stolky Boby Centra hvězdu světového šachu, čtvrtfinalistu mistrovství světa a bleskového mistra Evropy.
Sergej Movsesjan se prostě v mnohém vymyká představám o nepřístupných a samolibých hvězdách a hvězdičkách a simultánka a beseda s ním byla fascinujícím zážitkem. Zahájení jubilejní 60. velmistrovské simultánky v Brně (první hrál už v roce 1906 Jacques Mieses) se neslo ve slavnostním duchu 100. výročí povýšení městské části Brno – Královo Pole na město (v Králově Poli je už desítky let „doma“ pořadatelský oddíl Duras Brno) a 100. výročí jednotné šachové organizace v Českých zemích. První výročí připomněl starosta Králova Pole Ivan Kopečný, druhé výročí předseda JmŠS David Ciprys. Simultánku i besedu s přehledem a nadhledem sobě vlastním organizoval a moderoval mezinárodní mistr Petr Pisk.
Jediným zádrhelem celé akce se stala kombinace vražedného hracího tempa a síly soupeřů. Mít pouhé 2 hodiny proti 1 hodině soupeřů a nastoupit proti 30 protivníkům, mezi kterými seděla celá řada hráčů FIDE OPENu a dále např. zkušení lišáci Petr Buchníček (FIDE ELO 2314), Stanislav Věchet (2262) nebo František Vykydal (2258) a absolutně chyběli vyložení „saláti“, do takového dobrodružství by se patrně pustil málokdo, rozhodně ne třeba Kasparov, jehož striktní požadavky na účastnickou listinu kritizovali někteří přímí účastníci jeho simultánky v následující besedě.
Celkový výsledek simultánky (14 výher, 8 proher, 8 remíz) tak byl rozhodující měrou ovlivněn padajícími praporky, když se velmistr zaměřil pouze na ty partie, kde ho soupeři evidentně toužili „shodit“ a v těch ostatních překročil čas. Pěknou výhru (nikoliv na čas) docílil např. třináctiletý Lukáš Kuchynka.
Následující hodinová beseda byla původně zamýšlena jako tisková konference, ale novináři se (ostatně velmi skrovně) trousili už během simultánky a na besedu jim pak nezbyl čas. Zkuste si koupit dnešní Rovnost, uvidíme, co se tam vešlo.
Beseda byla velmi srdečná a místy i těžce osobní, když např. padl nediplomatický, ale velmi diplomaticky zodpovězený dotaz na velmistrovu tchýni… Dověděli jsme o Sergejově pohledu na Kasparova a Fischera (oba byli zcela výjimeční a do značné míry nepřekonatelní, oba rozhodujícím způsobem přispěli zlepšení podmínek špičkových šachistů; Kasparov nepodnikne jedinou věc, při které by nemyslel na svou osobní publicitu, Fischer už evidentně není duševně zcela zdráv), názorech na dnešní špičkový šach (za nástupce Kasparova považuje Ananda a Topalova), na Nimcovičovu knihu Můj Systém (výborná, trochu dogmatická, rozhodně spíše pro pokročilé hráče), na jeho oblíbenou šachovou knihu (Lasker – Učebnice šachu, Bronštejn – Mezinárodní turnaj velmistrů 1953 – prý ji četl pětkrát nejen jako šachovou knihu, ale i jako čtivou beletrii), na tréninkové metody mládeže (zanedbává se trénink paměti, špičkový hráč musí umět perfektně analyzovat naslepo – sám Sergej by prý dovedl těsně po simultánce zpaměti zapsat většinu sehraných partií; trenéři by měli děti motivovat k tomu, aby chtěly být nejlepší obecně, nikoliv jen ve své věkové kategorii; dobrý trenér musí naučit hráče samostatně pracovat a vědět, kdy úzkou spolupráci se svým svěřencem ukončit), na okolnosti jeho přesídlení z Gruzie do České republiky (rozhodujícím faktorem byly výborné zkušenosti s pardubickým festivalem), na přínos podobných simultánek rozvoji šachu a jemu osobně (novinky pro svou praxi čerpat ze simultánek nemůže, ale velmi rád vrací ostatním atmosféru, kterou sám zažíval jako malý chlapec), na jeho očekávaný bleskový zápas s Davidem Navarou (sázkové kurzy Fortuny hovoří pro Navaru), na jeho účinkování na právě skončeném mistrovství Evropy (spokojenost s postupem na MS, nespokojenost s některými partiemi, např. s Ivančukem), na boom „náctiletých“ ve světovém šachu („na ME byla spousta teenagerů s ELO 2600, které jsem nikdy před tím neviděl, většinou z Ukrajiny“), na roli počítačů v šachu (notebook je dnes standardní výbavou každého špičkového hráče; nedávný debakl Adamse s Hydrou svědčí o tom, že už přestává mít smysl soutěžení lidí s počítači stejně jako nemá smysl soutěžení sprinterů s automobily).
Besedovat by se dalo ještě dlouze, ale čas byl neúprosný. Díky za tento zážitek.
