Letošní krajská konference se dělí na dvě části. První část proběhla online v pondělí 1. února. Druhá část ještě nemá určený termín, ale pokud to bude možné, měla by proběhnout klasicky „tváří v tvář“.
Zájem o konferenci byl velký. Z maximálního počtu 21 delegátů se jich přihlásilo 18 a konference proto byla bez obtíží usnášeníschopná. Většina přítomných nejspíš čekala rychlé jednání, které zabere jen pár desítek minut. Schůze se nakonec protáhla na více než dvě hodiny.
Hlavním bodem programu byla volba delegátů na online konferenci ŠSČR a také diskuse o budoucnosti letošních soutěží družstev. Konferenci doplnil ještě Ladislav Záruba, který reprezentoval ŠSČR a informoval o svazových novinkách a republikové konferenci.
Volba kandidátů dříve patřila mezi formality, kde bylo největším úskalím nalézt dostatek dobrovolníků. Tentokrát si navržení kandidáti museli projít improvizovanou volební kampaní. Hlavní testovací otázkou byl jejich názor na kauzu Pavla Matochy. Všech pět kandidátů nakonec obstálo, takže kraj budou na konferenci ŠSČR zatupovat Jaroslav Bureš, Miroslav Hurta, Radek Skoumal, Vladimíra Šťastná a Ondřej Zámečník. Náhradníky byli zvoleni Radka Slepánková a Martin Pokladník.
Aktuální dění v ŠSČR shrnul Ladislav Záruba. Hlavní událostí, která odstartuje na konci února jsou online soutěže družstev a jednotlivců. Poběží každý týden až do začátku dubna na nové herní platformě Tornelo.
Dlouho se debatovalo také o soutěžích družstev. Delegáti se rychle shodli, že krajské i okresní soutěže se nebudou dohrávat, ale zcela jasno nebylo ve formálních otázkách (má kraj okresům přímo nařídit zrušení okresních soutěží?) nebo platbě startovného (jak budou probíhat platby pro ročník 2021/22?). Dobrou zprávou pro přítomné bylo, že se počítá s převodem startovného z letošního na příští ročník soutěží družstev, byť se ještě řeší některé administrativní detaily.
Závěrečná diskuse se týkala především možného odpuštění členských příspěvků odváděných ŠSČR a JmŠS. Rychle se ale ukázalo, že na členské příspěvky je vázána řada dotačních programů a jejich zrušení by svazům i oddílům výrazně uškodilo. Lepší je snažit se od svazu získat protihodnotou za zaplacené příspěvky lepší služby či více dotací.
Zajímavá byla zmínka o nespravedlivém rozložení počtu delegátů konference ŠSČR do jednotlivých krajů. Počet delegátů totiž neodpovídá členské základně a silně zvýhodňuje menší kraje. Rychle se ale ukázalo, že o tomto problému se ví a byla navrhována i změna, ale nikdy neprošla. Malé kraje ji vždy dokázaly zablokovat.
Z konference je k dispozici záznam na YouTube. Záznam je bez úprav (omluvte nižší technickou kvalitu). Střih byl proveden pouze na začátku záznamu (čekání na kandidáty).
Zápis z konference (pdf)
…tak jsem si pustil záznam z krajské konference… A zparoduji klasický výrok z Knoflíkové války: „kdyby sem to byl věděl, tak by sem tam šel“ – a do debaty o p. Matochovi zasáhl. Nemohl jsem absolutně uvěřit vlastním uším, když někteří delegáti prohlašovali, že o „kauze“ P.M. nic nevědí a že na to nemají žádný názor. Pro mě stejně tak neuvěřitelné, jako kdyby někdo řekl, že nemá názor třeba na Zemana, Klause či Trumpa… Dále mě velmi zaujaly výroky typu – „my ho tam vlastně potřebujeme, máme z toho prospěch…“ Kdysi dávno jsem se pohyboval v politice a nad podobným přístupem jednoho tehdejšího poslance PČR jsem se na stránkách Moravském Jihu (někdejší noviny oblasti Podluží) vyjádřil větou, že se mi z něj chce zvracet. Mohl jsem tehdy použít třeba „je mi nevolno“, ale to by nebylo přesné. Tím jsem samozřejmě v pol. uskupení, jehož jsem byl tehdy členem, skončil. Myslím, že stejné hodnocení bych použil na té schůzi nad takovým alibismem a oportunismem některých delegátů… Pan Matocha pravidelně přispíval do České Pozice, podle mě i velmi dobrými články. Tak např. 16.3.2019 uveřejnil velmi kvalitní článek o antisemitismu. Napsal jsem mu kladný ohlas, on mi poděkoval a poznamenal, že nezaznamenal mnoho nenávistných ohlasů. Ještě před tím otiskl velmi rozsáhlý investigativní článek (téma si teď nevybavuji) na který jsem mu také poslal nadšený ohlas a on mi vysvětlil, že na něm dělal půl roku… 27. května loňského roku jsem mu poslal blahopřání ke zvolení členem „Rady“, ačkoliv jsem už tušil, která „bije“, protože jsem věděl, kteří poslanci pro jeho zvolení hlasovali. On mi zase poděkoval. No a konečně, když se stal předsedou té Rady, tak jsem mu loni 20. prosince poslal opět blahopřání s velmi „taktní výzvou“, aby v svém tažení proti veřejnoprávní TV „zjemnil a zobjektivnil svůj pohled…“ Na tento mejl mi už neodpověděl… Dostal se do té funkce jakýmsi divným neprůhledným způsobem, doporučením nás, šachistů, a teď někteří říkají „my nic, my muzikanti“. Podobně jako dává ruce pryž Česká biskupská konference od p. Lipovské… Přijde mi to jako když se vlastní rodič distancuje od nějaké lumpárny vlastního potomka… Bylo to prostě pro mě těžké trauma slyšet takový alibismus a poznat, že někdo vůbec nesleduje společenské dění a vůbec se neorientuje…