V úterý 15. září 2020 zemřel po krátké těžké nemoci Ing. Jaroslav Hrabě, zakladatelská osobnost břeclavského šachu. Bylo mu 68 let. Ačkoliv se v poslední době na šachové činnosti nepodílel, pro své spoluhráče a následovníky zůstával autoritou, s níž poměřovali veškeré své šachové konání, úspěchy i prohry. Ať už to bylo řízení oddílu a budování stálé šachové klubovny, pořádání soutěží, trénování mládeže, rozhodcování, řízení soutěží družstev, zpracování Elo listiny, všude jeho systematický duch vnášel řád a pořádek a přinášel jistotu, že vše, co podniká, proběhne na nejvyšší možné úrovni.
Jaroslav Hrabě pocházel z Hrušek, kde šachy vedl výkonností nevalný, ale šachovým srdcem nad jiné vynikající Ing. Josef Strach, někdejší předseda Okresního svazu Břeclav. Během studií informatiky hrál Jaroslav Hrabě v Lokomotivě Brno a poznal řadu skvělých hráčů. Jako čerstvý inženýr nastoupil společně s ženou Majkou do výpočetního střediska Transporty Břeclav a samozřejmě našel cestu i do šachového oddílu hrajícího pod hlavičkou Závodního klubu ROH této významné břeclavské firmy (dnes OTIS). Už v roce 1979 za ním přišel tehdejší vedoucí klubu Rudolf Kuřil a se slovy, „Ty jsi tu jediný zaměstnanec Transporty, budeš předsedou“, mu předal svoji funkci.
Databázový specialista a rozený systematik začal od podlahy – vytvořením dokonalé evidence členů a šachové literatury. Klubu to brzy přineslo početní růst, největší šachovou knihovnu v širokém okolí a jemu samotnému výzvu, zda by dokázal vytvořit novou databázi Listiny osobních koeficientů a program pro řízení soutěží družstev. Obojí se podařilo. Řadu let byl Jaroslav Hrabě celostátním klasifikátorem a program Řízení Soutěží Družstev (RSD) používalo mnoho vedoucích ještě dlouho po zavedení Swiss-Managera. Dnes bychom řekli, že byl jedním z průkopníků digitalizace v šachu.
Šachová aktivita na okrese Břeclav byla na přelomu 70. a 80. let udivující. K okresním přeborům i akcím k „významným politickým výročím“ se sjížděli nejlepší okresní hráči, v okresním seriálu čtyřčlenných žákovských družstev v roce 1982 hrálo 22 týmů ze 16 oddílů a kroužků. Jaroslav Hrabě byl silným praktickým i korespondenčním hráčem s výkonností v nejlepších letech cca 2100, který většinu okresních soutěží hrál a současně i řídil. V bleskových turnajích hraných tehdy výhradně systémem každý s každým nepotřeboval dnes nezbytný losovací program a dokonce ani rozpis dvojic pro jednotlivá kola. Podobně jako František Blatný uměl „číst dvojice“ přímo z tabulky nebo sdělit hráčům podle jejich losovacích čísel, ve kterém kole budou hrát a s jakými barvami.
V sezóně 1981/1982 skončila Transporta Břeclav v krajském přeboru II. třídy na posledním místě a od sestupu ji zachránila jen reorganizace soutěží. Bylo jasné, že možnosti odborářského šachového kroužku jsou vyčerpány. Od 1. listopadu 1982 se Transporta Břeclav změnila na Tatran Poštorná a začal boom, který rozšíříl oddíl o desítky aktivních členů, dovedl A-tým do 1. ligy a žáky k medailím z mistrovství ČR a k účasti na mistrovství Evropy i světa. Nejznámějším odchovancem Jaroslava Hraběte je IM Petr Pisk.
Oddíl několikrát změnil hrací místnost a Jaroslav Hrabě musel mnohokrát prokazovat pozoruhodnou zručnost domácího kutila, který v jednom krizovém okamžiku dokonce postavil novou hrací místnost obehnáním odpočívadla na ubytovně Tatranu Poštorná OSB deskami.
Osobně byl Jaroslav Hrabě skromný, nebyl rád středem pozornosti a neměl rád velké řeči. „Zkrať to!“, byla by asi jeho reakce na tento článek. „Nechci být žádným předsedou…“ reagoval opakovaně na návrhy, aby převzal i formálně funkci předsedy OŠS, když už ho řídí de-facto nebo aby se nechal navrhnout do vyšších svazových funkcí. Ale nebylo to nezájmem, svou parketu viděl jinde, „Přemýšlejme, proč a jak věci děláme a dělejme je lépe“.
Okolo padesátky na krátko změnil zaměstnání (stal se šéfem IT nemocnice Břeclav), přestal s kouřením a výrazně zvolnil hektický šachový život. „Únava materiálu…“, říkával. Příčin však bylo více. Občas je málo odvahy a příliš hrdosti vše si vyříkat a když už bychom chtěli, je pozdě…
Jaroslav Hrabě byl pro mnohé následovníky kotvou v rozbouřeném světě. Kde byl on, tam byla jistota, že bude vše, jak má být, že svět je, jak má být. Stále takový, jak jsme ho znali dřív, když bylo vše ještě před námi a my jsme spřádali naděje a plány, jak ho dobudem…
Osud mu dal privilegium, že v myslích mnohých z nás zůstane už napořád.
Čest jeho památce!
