Mistrovství se letos z Chrudimi přestěhovalo do Pardubic a zúčastnil se jej rekordní počet 81 týmů s 532 hráči. I přes tento obrovský počet pořadatelský tým zvládl prezenci včas, stravování a ubytování probíhalo bez větších front a časový rozpis se dařilo dodržovat.

Zadávání tak velkého množství výsledků se dařilo stíhat včas, při zvoleném přidávacím tempu je však trochu loterií, kdy se hráčům „podaří vytvořit“ dlouhou partii, jež protáhne zamýšlený časový interval trvání kola. V sobotu se tak nestalo vůbec, v neděli došlo k pětiminutovému zdržení u sedmého kola a k naplnění obav došlo v závěrečném kole, kdy poslední partie končila v 12:47 hodin (v osamoceném sále se tato partie hrála o 22 minuty déle než předposlední partie). Naštěstí pak následovala obědová pauza, takže vyhlašování výsledků ve 13:15 mohlo začít bez jakéhokoli zpoždění.

Kolektiv rozhodčích tvořili autor těchto řádků, FA Martin Šmajzr (jenž současně zajišťoval on line přenos partií z prvních šachovnic), ústřední rozhodčí Jaroslav Hájek a rozhodčí 3. třídy Pavel Stehlík a Petr Ždímal.  V souladu s rozpisem soutěže byli rozhodčími vedoucí jednotlivých družstev, sáloví rozhodčí zasahovali jen tehdy, když byli o pomoc požádáni (výklad některých ustanovení Pravidel FIDE) nebo když šlo o technický problém, který někteří vedoucí družstev neuměli zvládnout (manipulace s hodinami).  V několika případech si pomoc sálových rozhodčích vyžádali sami hráči, když jejich vedoucí se u družstva v dané chvíli nevyskytovali a pomoc rozhodčího byla zapotřebí. Rozhodnutí sálových rozhodčích byla respektována a za celý průběh soutěže nebyla podána žádná námitka. Rád bych ocenil sportovní přístup všech hráčů a vedoucích v duchu fair play.

Zvláštní poděkování zaslouží rozhodčí Martin Šmajzr, který jako člen Organizační komise ŠSČR dokázal aktualizovat databázi členské základny ŠSČR pro Swissmanager v pátek 30. května večer (což zásadním způsobem zrychlilo kontrolu platných registrací hráčů na méně než minutu), a dokonce u několika málo týmů, kde nebyla registrace v pořádku (děti byly neaktivní) provést na žádost vedoucích zaktivnění hráčů v databázi v sobotu 31. května ještě před samotnou soutěží. Šachový svaz se tím přiblížil servisu hodného 21. století.

Vzhledem k tomu, že některá družstva jezdí na úplný závěr prezence, není čas kromě povinné registrace podrobněji kontrolovat soupisky. Vše je na zodpovědnosti vedoucích týmů. Tak se stalo, že až ve druhém kole se zjistilo, že pořadí hráčů u celku „Autora B“ neodpovídá propozicím (nebylo dodrženo pravidlo o rozdílu nižšího národního ELA před vyšším maximálně o 300 bodů. Pořadí hráčů na pátém a šestém místě soupisky bylo po tomto zjištění  upraveno podle požadavků soutěže a výsledky na těchto prohozených šachovnicích kontumovány (zůstávají však v platnosti pro klasifikační účely). Výhry 6 : 0 Aurory B nad soupeři v prvním a druhém kole byly tak změněny na 4 : 2.

I přes tento nedostatek bych však povinnost zasílat soupisky několik dní předem nenavrhoval. Jistě by pak po kontrole k takovým nedopatřením nedocházelo, ztratila by se však výhoda vytvořit soupisku i těsně několik minut před zahájením podle aktuálních podmínek týmu (přece jen se jedná o víkendovou, a nikoli o dlouhodobou soutěž družstev). Že drtivá většina celků soupisku mít bez závad zvládne, o tom svědčí i skutečnost, že zbývajících osmdesát družstev mělo soupisku v pořádku.

Jako každoročně patří obdiv a uznání  celému pořadatelskému kolektivu za to, s jako lehkostí, elegancí a bez jakýchkoli problémů soutěž zvládl.

Co se týče výsledků našich celků, tak letos rozhodně neoslnily a s výjimkou 39. Jundrova všechny skončily v poli poražených. Jen vzpomínat jsme mohli na předloňské vynikající 5. místo Jezdců Jundrov. K neúspěchu přispěla podivná politika Jundrova a Vyškova, kteří své nejlepší hráče dali k dispozici na hostování jiným týmům a dobrovolně se tak výrazně oslabily. Když se institut hostování před více než třiceti lety zaváděl, byl jsem u toho a vím, že smyslem mělo být pomoci ojedinělým talentům z míst, kde nemají mládež, aby sportovně nezakrněli a mohli si zahrát kvalitní soutěže družstev. Rozhodně nebylo hostování zamýšleno proto, aby zde vznikaly molochy, které pak nemůže nikdo porazit a kde je vítěz znám předem. Tak to však dopadá, když pro některé ambiciózní funkcionáře (trenéry, rodiče…) se soutěže stávají cílem, a nikoli prostředkem k upevňování týmového ducha, k vytváření kladného vztahu dětí ke svým oddílům a k pěstování pozitivního vztahu mládeže k šachu vůbec.

Nejlépe umístěným jihomoravským týmem se stali na 39. místě již zmínění Jezdci Jundrov. Na umístění se v dobrém slova smyslu podepsala úderná trojka na druhé až čtvrté šachovnici Václav Stareček, Dominik Keprt a Matěj Benda.

Na 48.místě skončilo áčko a na 60. místě béčko Durasu Brno. Tady se čekalo víc, vždyť áčko bylo nasazeno jako sedmadvacáté, ale někdy se holt nezadaří.

Lokomotiva Brno se umístila na 51. místě. Nadpolovičního počtu bodů dosáhli Matěj Vlasák na čtvrté a Vlastimil Tomanec na šesté desce.

54. místo patří Vyškovu, který se opíral o vyzrálý výkon Jana Kotisy na první šachovnici (6,5 bodu z 9).

Je chvályhodné, že všechny jmenované oddíly věnovaly soutěži pozornost i na svých webových stránkách. Je vidět, že se zde práce s mládeží bere skutečně vážně a že se zde stále najdou obětavci, kteří jsou ochotni dětem věnovat svůj volný čas i o víkendu a dát jim příležitost zažít neopakovatelnou atmosféru, kterou tato tradiční mládežnická soutěž nabízí. Škoda jen, že takto k tomu nepřistupují i v dalších mládežnických oddílech. Čistě účetní přístup „tady jste dali peníze – tady máte tréninky, a co děláte o víkendu, nás nezajímá“ je totiž pro komplexní rozvoj dětí naprosto nedostatečný.