Během své šachové kariéry jsem se také věnoval šachovému tréninku. A to jak sobě samotnému, tak později i mládeži a nakonec také dospělým v rámci soutěží družstev (i 1. Liga). Mám tedy dost zkušeností k tomu, abych mohl seznámit čtenáře se svým pohledem na to, jak by trénink v šachu měl vypadat.

Nejprve tedy k trenérům, které dělím na dvě skupiny – experimentalisty a metodiky. Experimentalisté si vybírají nějaký vzorový příklad (diagram), na kterém pak demonstrují zvolené téma. Většinou takto postupují zkušení hráči, kteří především využívají svou hráčskou sílu.

Metodici dlouhodobě přednášejí svým svěřencům šachovou problematiku v celé šíři a postupně dle předem stanoveného plánu. Většinou se jedná o starší, zkušené trenéry.

Ideální stav je, když se svěřencům věnují obě skupiny trenérů, např. po metodickém výkladu následuje předvádění příkladů.

A nyní k náplni tréninku, který by měl obsahovat následující prvky :

1. Samostatný, důkladný a podrobný rozbor vlastních partií

2. Přehrávání partií GM a IM.

3. Teorie zahájení

4. Teorie střední hry

5. Teorie koncovek

6. Historie šachu

7. Ostatní

Podrobnější komentář k jednotlivým bodům:

Ad1) Jedná se o základní činnost každého hráče, spočívající v přehrání partie a zhodnocení klíčových tahů za pomoci PC. Je to náročná činnost vyžadující zkušenost s prací na PC zejména s ohledem na hloubku analýzy (měla by být určitě větší jak 22 půltahů) a posouzení její vhodnosti (strategické pozice a taktické pozice). Jsou trenéři, kteří spolupráci s PC vůbec nedoporučují zejména u mladší populace, to je však dle mého názoru zastaralý přístup. Doporučuji zcela vymýtit nešvar, který se objevuje zejména u přeborů mládeže, kdy delegovaný trenér provádí rozbor partie a z časových důvodů tak činí nedostatečně pečlivě, takže dochází k chybám. Mám to potvrzené z vlastní zkušenosti, kdy jsem se svým svěřencem opakoval rozbor partie, která již byla takto probraná a vyskytly se ze strany delegovaného trenéra i dost zásadní chyby. Vyvolává to ze strany mládežníků nežádoucí pochybnosti. V každém případě platí, že povrchní nebo dokonce chybný rozbor často nadělá více škody než užitku! Co se týká výběru vhodného programu, doporučuji program na bázi umělé inteligence, který má blíže k lidskému pohledu na hru. Takový program je např. Fritz 17.

Do rozboru partie je velice vhodné uvést vzorové partie (CB), které sehráli IM a GM na v partii použitou variantu, a to v takovém rozsahu, aby byl vidět příslušný plán (i špatný), případně typické taktické obraty.

Takto zpracované rozbory vřele doporučuji zapisovat do šachového deníku, doplněné pocity hráče při partii, případně okolnostmi, které ovlivňovaly její průběh atd. Psaní deníku není v našich končinách příliš v oblibě, ale mám ověřeno, že celá řada kvalitních hráčů psaní deníku praktikuje, nebo aspoň praktikovala. O tom, jak může být výhodné se k takto uchovávaným informacím vracet, není snad sporu. Vedení deníku je náročné na čas, jedna partie podle délky a obsahu trvá i několik hodin. V mládežnických kategoriích se musí trenér s hráčem na způsobu a rozsahu domluvit, ale samostatná práce je nutná. Rozbor pak je třeba předložit trenérovi, který provede konečné zhodnocení. Takový postup zaručuje, že si svěřenec závěry z partie zapamatuje.

Ad2) Přehrávání partií hráčů mistrovské a velmistrovské třídy je nezbytný prostředek k získání zkušeností jak v oblasti zahájení tak i střední hry a koncovek. Zdrojem jsou šachové časopisy (Československý šach, německý Schach, ruská 64, anglický Chessbase Magazine, Chess aj.) a šachové knihy. Vůbec není na škodu přehrávat si partie nejstarších mistrů, mistrů světa a sborníky partií z nejvýznačnějších šachových turnajů s poznámkami a komentáři význačných mistrů a přímých účastníků. Je známo, že šachová móda se pohybuje po spirále, takže se klidně můžeme v současné době setkat s variantami, které se původně hrály třeba před dvěma sty lety a dnes přicházejí znovu do módy, samozřejmě osvěžené novými myšlenkami. A kde se taková literatura dá sehnat ? Již druhý rok funguje v  Moravské zemské knihovně v Brně prostor s názvem Šachový koutek Eduarda Lendla. Je přístupný denně v otevíracích hodinách MZK a kromě toho, že jej využívají jako hrací místnost některé brněnské oddíly (Lokomotiva Brno a jiné), je tam volně k dispozici PC s programem Fritz 17 a především volně přístupná příruční knihovna s více jak 650 svazky šachových knih, většinou nejnovějších. Pro čtenáře , kteří vlastní průkazku MZK je možné si zvolené knihy jak ze skladu MZK, kde je více než několik tisíc výtisků šachové literatury, tak i z příruční knihovny, půjčovat i domů dle pravidel MZK, což platí i pro mimobrněnské hráče (meziknihovní výpůjční služba). Pro šachovou veřejnost prakticky všech kategorií a úrovní se tak otvírá možnost seznámit se se šachovými skvosty prakticky od počátku až po dnešní dny.

Ad3) Zde spočívá velká tíha zejména na trenérovi a jeho spolupráci se svěřencem. Nejprve je třeba stanovit základní repertoár zahájení podle toho, které pozice a schémata svěřenci vyhovují. Postupně pak tento repertoár vybrušovat podle zkušeností se sehraných partií a rozborů vzorových partií sehraných GM a IM – viz deník.

Ad4) Teorie střední hry je tvořena strategií hry spočívající v plánech obou stran v jednotlivých zahájeních, v plánech při základních pěšcových strukturách ,samostatném studiu literatury např. Nimcovič – Můj systém nebo Pachman – Strategie moderního šachu včetně poučení, že žádná poučka nemůže být brána jako dogma. Druhou součást teorie střední hry tvoří taktika. Zde doporučuji využívání vynikající knihy L. Polgár – Šachy obsahující tisíce diagramů. Optimální je naučit svěřence denně vyřešit dohodnutý počet diagramů a tento návyk dlouhodobě dodržovat. K dispozici je také celá řada metodických materiálů, které vydával ŠSČR.

Ad5) Znalost koncovek je často zanedbávanou oblastí šachových znalostí. Základem studia jsou pěšcové koncovky, následované věžovými koncovkami a postupný přechod na ostatní typy koncovek. Jako literaturu doporučuji všeobecně uznávaného J. Averbacha.

Ad6) Historie šachu je oblast, kterou nezařazuje do výuky většina trenérů, což je veliká škoda. Nejde jen o to znát n.př. historii zápasů o mistra světa, ale každý mistr světa se zapsal do historie šachu svým nezanedbatelným podílem, který je víc než dobré znát. Podobně je dobré znát přínos významných mezinárodních turnajů, zvláště jsou–li komentovány význačnými šachovými osobnostmi, viz Ad2). Problémem je, že převážná většina starší zdrojové literatury je napsána v jazycích jako němčina a ruština, které jsou části dnešní populace poměrně vzdálené. Jako řešení jsem navrhl systém pravidelných přednášek (ať už v klubu, nebo i v šachovém koutku E.L), ve kterých by byli posluchači seznamováni s jednotlivými osobnostmi nebo turnaji přednášejícím, který je patřičně jazykově a šachově fundován. Literatury je v MZK víc než dost, bohužel dodnes není dořešena možnost jejich půjčování domů u prezenčních titulů, takže příslušný trenér by si zatím musel patřičnou přednášku zpracovat v knihovně.

Ad7) Z mých zkušeností vyplývá, že trenér mládeže v mnoha případech nahrazuje i činnost rodičů v oblasti školní výuky. Prostě rodiče na dítě nemají dost času a pokud trenér může a umí takové mezery nahradit, je to ku prospěchu věci. Důležitou součástí přípravy svěřence na náročná šachová klání je tělesná zdatnost.Pro její získání je třeba se věnovat nějakému doplňkovému sportu. Šachisté nejčastěji využívají sálový fotbal, nohejbal, stolní tenis a tenis.Velmi dobré je také pravidelné plavání. Další důležitou složkou schopnosti svěřence vypořádat se se zátěží organismu při devítikolovém turnaji (někdy i několika za sebou) jsou stravovací návyky. V současné době je možné často vidět ve školních jídelnách, že děti velké množství jídel vracejí, protože na ně nejsou zvyklé. Přitom rodičům i pedagogickému personálu je to v podstatě jedno. Tak dochází k tomu, že děti nekonsumují celou řadu potřebných složek potravy a jejich organismus pak není schopen plně zvládat náročnou zátěž při šachové hře a dochází k těžko vysvětlitelným chybám.

Jak je z uvedeného obsahu zřejmé, jedná se o značný rozsah činností, které jsou při aktuálním zaneprázdnění jak trenérů, tak i jejich svěřenců v celém rozsahu velmi obtížně časově zvládnutelné. Jako jedinou cestu ke zvládnutí vidím v důrazu na samostatnou práci svěřence odpovídající jeho časovým možnostem dle dlouhodobého (i víceletého) plánu a následnou důkladnou kontrolu trenéra. Domnívám se, že způsob treninku typu „nalejvárna“ by měl být maximálně omezen, zejména z důvodu jeho malé zapamatovatelnosti.