Premiérovou výhru v letošním ročníku KP I. okomentoval a všemi partiemi doplnil domácí lídr Martin Pokladník:
Vyškovští se v sezóně drželi poblíž čela tabulky a první jarní neděli k nám přivezli standardní sestavu, která nasvědčovala vyrovnanému průběhu zápasu. Dost rychle bylo hotovo na pětce, kde se v sicilce s e6 už od 11. tahu hrálo bez dam. Roman Moc ani jeho soupeř Patrik Pukowietz naplno nevyužili drobné šance na vychýlení rovnováhy, které se v partii objevily, a po 20 tazích se shodli na nerozhodném výsledku.
S Patrikovým bratrem Markem udělal poměrně krátký proces František Baláž na sedmičce. Hezky mu vyšla domácí příprava a na královském křídle úspěšně rozjel útok na oslabené postavení černého krále. Nepustil protivníka k žádné účinné protihře a udržoval ho pod stálým tlakem, který vyvrcholil soupeřovou chybou a ztrátou věže. Výhra bílého už pak byla otázkou několika tahů.
Mně se na první šachovnici podařilo s Honzou Čermákem dobře rozehrát španělskou a soupeř docela spolupracoval – kolem 20. tahu jsem si už začal docela věřit, protože kromě kvality navíc jsem měl i podstatně víc času na rozmyšlenou (kolem čtyřiceti minut proti soupeřovým zhruba dvaceti). Možnosti protihry černého na královském křídle mně ale nadělaly tolik starostí, že jsem ho časově úplně dohnal a ve zbytečné časovce velkou výhodu už pošesté v téhle sezóně úplně vypustil. Sám jsem se vmanévroval do pozice, kde jsem kvůli hrozícímu odtažnému šachu se ztrátou dámy odevzdal figuru (přitom i tam bylo jedno vyhrávající pokračování – 35. Db6!), a nakonec jsem mohl být ještě rád za remízu.
Podobně smolně dopadl na trojce Marek Skočík. S Vlastou Rozumkem získal z Caro-Kannu střelce proti jezdci a převahu tří pěšců proti dvěma na dámském křídle, v časovce ale přehlédl možnost chytit soupeři figuru nebo zaútočit dámou a věží po sedmé řadě a místo toho hru zjednodušil do postavení, kde kvůli aktivitě černých figur nemohl pomýšlet na víc než půl bodu.
Na šesté šachovnici se Honzovi Kotisovi povedla Tarraschova obrana a v koncovce mohl Ondřeje Mikuláška dostat do problémů průnikem věží po c-sloupci. Nezahrál ale úplně přesně, což dalo bílému čas zorganizovat obranu, a hra pak rychle skončila opakováním tahů.
Kvůli situaci na zbylých třech deskách to v té chvíli vypadalo za stavu 3:2 na velké drama. Milan Boháček měl totiž na dvojce naprosto pasivního střelce proti soupeřovu jezdci, Jindra Veselý měl sice na osmé šachovnici střelce navíc, ale soupeřka měla aktivního krále i věž a nebezpečné volné pěšce, a nepřehledná věžovka na čtvrté desce vypadala, že může dopadnout jakkoli.
Milan Boháček nakonec partii s Jardou Hejným se štěstím udržel. Pircovu obranu rozehrál napřed ukázkově a hra byla dlouho v rovnováze. Někdy kolem výměny věží ale začal tápat a výsledná zablokovaná pozice, kde všichni jeho pěšci zůstali na polích barvy jeho nešťastného střelce, pro něj určitě nebyla dobrá. Výhra se ale hledala mimořádně těžko a soupeř na úplném konci svým 55. tahem naštěstí umožnil definitivní vyrovnání.
Martin Moc hrál s Radkem Zabloudilem na čtyřce výměnnou francouzskou, která po zajímavém a trochu nepřehledném průběhu dospěla do zmíněné věžové koncovky. Tu hrál Martin cílevědomě a aktivními figurami si vydobyl vyhranou pozici. Ta se ale, jak už to někdy v podobných věžovkách bývá, ještě několikrát zhoupla do rovnováhy, a to dokonce ještě v úplně posledním tahu. Závěrečných zhruba deset tahů by mohlo posloužit jako názorný příklad, proč se vyplatí koncovky studovat. Po 71. Kd4! mohla partie ještě skončit tabulkovou remízou a zmínit je potřeba i možnosti obrany v 64. a 65. tahu (64. Vd5! nebo Ka5!). Černý tedy vyhrál s velkým štěstím, ale po předcházejícím průběhu snad celkem zaslouženě.
Vítězství v zápasu už bylo naše a dalším bodem ho ještě stvrdil Jindra Veselý v partii s Kristýnou Dorazilovou na osmé desce. I tam se hrála francouzská; Jindra si po zápase postěžoval, že napřed nestál dobře, ve skutečnosti ale v zahájení chybu neudělal, po přechodu do koncovky obratně převzal iniciativu a brzo získal dokonce figuru. Pak si sice úlohu ztížil, nechal soupeřku postoupit daleko králem a pozbyl několik pěšců, to, co mu zbylo, ale nakonec k výhře bezpečně stačilo.
