Ve druhém kole druhé nejvyšší krajské soutěže skupiny A žádné překvapení nepřineslo a favorité (mírní či vysocí) splnili svou úlohu.
Impozantní bylo zejména drtivé vítězství v souboji béček Sloupu a Tišnova, ze kterého si můžete přečíst podrobnou reportáž od Martina Pokladníka na konci tohoto článku.

ŠK Boskovice – Sokol Rudice 2 : 3 (3½:4½)
Do Boskovic jsme přijeli vyhrát a od začátku jsme tahala za delší konec, i když vedení bylo vždy těsné. Já jsem měl ideální pozici pro útok na krále, různé rošády, obě věže na volném g sloupci namířené na krále, bohužel jsem nedokázal , navzdory velké spotřebě času, najít efektivní a účinný postup útoku. Čas mi uplynul na 30s a v již v prohrané pozici po neúspěšné oběti kvality jsem sice překročil čas, ale to samozřejmě nesnižuje výkon Vojty Ochmanského, který s ledovým klidem kryl všechny mé hrozby a bezpečně uhrál domácím druhou výhru. Tím se stav vyrovnal sice na 3,5:3,5, ale v poslední partii měl Drahoš dva pěšce navíc a zaslouží pochvalu nejen za precizně dotaženou koncovku.
Výhry domácí: Vojtěch Ochmanský, Lukáš Paděra,
Výhry hosté: Drahoš Nejezchleb, Jiří Klinkovský, Martin Ševčík

ŠK Kunštát – ASK Blansko 0 : 4 (2:6)
Blansko si přijelo jednoznačně pro výhru a nenechalo nic náhodě. Pěknou partii mi zaslal Michael Hvízdal.
Výhry domácí: –
Výhry hosté: Roman Moc, Lukáš Slouka, Martin Moc, Michael Hvízdal

ŠK Garde Lipovec A – ŠK Letovice B 3 : 1 (5:3)
ŠK Garde Lipovec B – ŠK Jevíčko 1 : 3 (3:5)
Dle informace od Luboše Ševčíka, rezerva Letovic měla na dosah remízu a hráči Jevíčka bez problémů zvítězili.
Výhry domácí: Vlastimil Chládek, Roman Flašar, Jaroslav Jiruše
Výhry domácí: Tomáš Piňos
Výhry hosté: Filip Šofr, Zdeněk Libiš
Výhry hosté: Jiří Bulička, Jaroslav Chlebek, René Zgažar

TJ Sloup B – ŠK Sokol Tišnov B 5 : 0 (6½:1½)
Výhry domácí: Martin Pokladník, Ivo Sedlák, Petr Mikulášek, Jan Fidler, Daniel Opustil
Výhry hosté: –

Ke druhému kolu KP2A k nám do Sloupu poprvé zavítaly některé nové tváře z tišnovského béčka – naši tradiční soupeři v družstvu A letos hrají v KP2B. Zápas začal se zhruba desetiminutovým zpožděním kvůli malému zdržení při převozu hracího materiálu z klubovny. Na sestavách byla patrná určitá ratingová převaha domácích, většina partií ale začala z obou stran velmi klidně a opatrně.
Nejrychleji bylo zcela netypicky hotovo na 1. šachovnici, kde Martin Pokladník obvykle dohrává jako poslední. Tentokrát měl ale štěstí, že soupeř Tomáš Bartek podle svých slov dal na rady kolegů, kteří mu doporučovali vývin střelce do domečku na g7. Ve výměnné Philidorově obraně, která byla k vidění desce, ale tato varianta není příliš častá. Několikrát ji hrál dánský velmistr Bent Larsen, po němž dnes nese jméno (v roce 1969 s ní remizoval s Michailem Talem), bílý proti ní ale může použít stejný postup jako v jugoslávském útoku v dračí sicilské a černý má místo užitečného c-sloupce otevřený e-sloupec, na němž toho mnoho nepořídí. Tímto způsobem se vyvíjela i naše partie. Černý navíc rozehrál svoje figury poněkud pasivně, takže bílý mohl v podstatě nerušeně spustit útok s rychlým postupem h-pěšce, který vedl k vážnému oslabení černého královského úkrytu. Při jeho následné demolici sice postupoval až moc bezstarostně a dal soupeři šanci vyburcovat svoje figury k obraně, ten se ale dopustil další chyby a na šachovnici se v 21. tahu objevil hezký mat dvojitým šachem.
Následovaly dva nerozhodné výsledky. Na 8. šachovnici se Ondřej Doležal s Ladislavem Jilgem po obezřetném a nekontaktním začátku dostali do postavení se strukturou známou z obrany Benoni. Plánů typických pro tyto pozice se příliš nedrželi a místo toho se provyměňovali až do koncovky lehkých figur, kde se – zřejmě ze strachu, že hru pokazí – dohodli na remíze. Ondra měl přitom kus štěstí, protože soupeř mohl několik jeho neopatrných tahů potrestat a získat pěšce, což by ve vzniklých pozicích nejspíš rozhodlo.
Druhou remízu přidali na 3. desce Jindřich Veselý s Josefem Šilhou. V odložené Steinitzově variantě španělky si bílý počínal až příliš opatrně, černý snadno vyrovnal a dobře si poradil i s několika dalšími pokusy využít jeho pošramocené pěšcové struktury, takže partie skončila na jeho návrh nerozhodně už ve 21. tahu v koncovce s těžkými figurami.
Po tomto zklidnění následovala sloupská bodová smršť – v rychlém sledu jsme zaznamenali vítězství na všech šachovnicích od čtvrté do sedmé včetně. Ivo Sedlák na 4. desce hrál proti Zdeňku Hoškovi oblíbenou skandinávskou a i přes určité nepřesnosti a skutečnost, že z prvních 18 tahů hrál sedmkrát dámou, využil bez váhání přehlédnutí bílého v 19. tahu a získal pěšce. Podle jeho slov následně začal soupeř působit odevzdaným dojmem, dopustil se dalších chyb vedoucích k ještě větším materiálním ztrátám a konec partie už nebyl daleko.
K menší kuriozitě došlo na 5. šachovnici v partii Petra Mikuláška a Petra Štěpánka. Ze zahájení, které vypadalo jako hybrid Čigorinovy obrany dámského gambitu a Nimcovičovy indické, získal bílý bez větší námahy pevný střed a dvojici střelců. Černé figury stály sice na pohled aktivně, chyběly jim ale jasné cíle – tedy jen do velké (i když poměrně nenápadné) chyby bílého v 16. tahu, po níž mohl černý využít několika současně existujících vazeb a soupeřovo centrální postavení zcela rozbořit. Tato možnost ale zůstala za oponou. Po několika dalších tazích se hostující hráč pustil do náhlého útoku na královském křídle, který sice objektivně nebyl zrovna korektní, ale málem uspěl – stačilo ve 22. tahu obětovat věž na g2 a dostat se do zajímavé pozice s dámou a věží proti dvěma věžím a dvěma střelcům. Místo toho ale o tah později sebral na g2 dámou a ohlásil mat! Bílý mu však ukázal, že svým předchozím tahem toto pole nenápadně pokryl střelcem, dámu mu sebral a zklamanému soupeři nezbylo než se vzdát.

Dost nekompromisně vyřídil na 6. desce Jan Fidler ve francouzské obraně Adama Heislera. Ten měl během zápasu v pohotovosti mobil kvůli očekávání radostné události, na šachovnici ale moc důvodů k veselí nenašel. Hned na začátku umožnil Honzovi zbavit se problémového bělopolného střelce, středový pěšcový řetěz si nechal rozbít a poztrácel také pěšce na dámském křídle. Delší dobu se pak ještě trápil s materiálním deficitem a exponovaným králem, dokud nepodlehl závěrečnému matovému útoku na okraji šachovnice.
Sérii výher završil na 7. šachovnici Daniel Opustil, když v 36. tahu zmatil Jiřího Pestra. Ten si zvolil Owenovu obranu, kterou se Dan nesnažil nijak násilně vyvrátit a místo toho trpělivě vylepšoval svou pozici s prostorovou převahou. Při opačných rošádách se mu podařilo vyprovokovat oslabení soupeřovy královské skrýše a i přes jedno nebo dvě zaškobrtnutí se dostal do postavení, v němž naprosto korektně obětoval jezdce za dva pěšce a rozjel prudký útok, který vedl až k matu.
Za rozhodnutého stavu dohrávali jako poslední na 2. desce Zdeněk Helebrand s Janem Číhalem. Šlo nejspíš o nejvyrovnanější a nejkvalitnější partii zápasu – anglická hra je zavedla do obrácené dračí varianty s velmi vyrovnaným průběhem díky solidní hře obou soupeřů. V koncovce se k veslu přece jen dostal Zdeněk šikovným manévrem svého střelce, po zisku pěšce se ale zalekl vpádu bílé dámy do svého týlu a její hrozby věčným šachem a reagoval na to oslabením postavení svého krále, čímž se zmíněná hrozba o pár tahů později změnila ve skutečnost. Kdoví, jak by to bývalo dopadlo, kdyby osmou řadu pokryl dámou a postupoval pěšci na dámském křídle. Závěrečná remíza posunula celkový výsledek zápasu na 6,5:1,5 v náš prospěch, což překonalo naše úvodní očekávání – potěšující je hlavně to, že křídlo juniorů zapsalo 2,5 bodu ze 3 a nikdo neutrpěl porážku.