Po loňské absenci jsme na Pohár predsedu Bratislavského samosprávneho kraja vyráželi s optimismem. Termín opět kolidoval s mládežnickými ligami, přesto v sobotu 4. října nasedla v Brně do dodávky Tatranu Poštorná velmi slušná sestava vedená Vaškem Buchtou s povinnými dvěma žáky do 14 let a dvěma dívkami. V Bratislavě nás přivítaly dva týmy Bratislavského kraje a jeden Trnavského, překvapivě chyběli tradiční účastníci ze středních Čech. Financování soutěže (dopravu, ubytování, stravování, někdy i dresy, drobné dárky pro soupeře atd.) zajišťují příslušné krajské úřady. Paralelně se šachovými souboji se ještě střílí ze vzduchovky a jezdí na kánoích.
Výsledky najdete na Chess-Results, fotogalerii pořadatelů (fotil rozhodčí Tomáš Danada) si můžete prohlédnout zde. Pochází z ní většina fotografií tohoto článku. Článek pořadatelů najdete na stránkách Bratislavského šachového svazu. Hrálo se 6 kol (každý tým s každým dvakrát) tempem 2 x 10 minut na partii s přídavkem 5 sekund na tah.
Panelová bratislavská čtvrť Petržalka má i své výhody – před hernou Slovanu Bratislava stojí kamenná šachovnice, vedle jsou dvě hřiště s pevným povrchem a rozsáhlá travnatá plocha. Formálním i neformálním lídrem týmu byl Václav Buchta. Od předloňské účasti hodně vyspěl, vyprávěl o svých cestách stopem po Evropě, ale chuť porážet soupeře bez ohledu na titul nebo rating a hnát celý tým k vítězství mu zůstala.
Při partiích vypadal jako muž bez nervů. Bez ohledu na pozici a stav na hodinách měl stále stejně soustředěný výraz v obličeji, rozvážný a pevný pohyb ruky provádějící tahy. Nikdo by nepoznal, co si o pozici myslí. Soupeři z něj měli viditelný respekt a po první trojici zápasů měl Vašek plný počet tří bodů. Na obědě v blízké restauraci se řídil heslem „Jak k dílu, tak k jídlu“ a jeden vyprážaný rezeň přes celý talíř mu nemohl stačit. Zkonzumoval jich hned několik. Možná to přispělo k určité únavě a poklesu soustředění při odpoledních odvetách, z nichž vydoloval jen dvě remízy. I tak spolehlivé zvítězil na 1. šachovnici.
Společnost v All stars týmu mu dělala nejmladší Mája Komárková. Před turnajem měla obavu, jestli vůbec udělá nějaký bod a nakonec jich bylo neuvěřitelných 5/6! Za šachovnicí vypadala nesměle až bázlivě, ale běda, jak některá ze soupeřek učinila chybu. Pak začala Mája tahat rozhodněji, rychleji a nabídnutou šanci nepustila.
Ondřej Hronek na druhé šachovnici klamal soupeře svým rapid elem 1857, když klasické FIDE Elo má momentálně o více než 200 bodů vyšší. Uhraný výkon 2040 ukazuje, že výsledkem 3,5/6 splnil očekávání, konkurence byla tentokrát velmi silná.
Občas hrál doslova infarktové šachy, jako v odvetě proti Trnavě, kdy se mu po mnoha zvratech podařilo udolat soupeře až v koncovce věže proti střelci.
Stejně bojovný a stejně úspěšný byl i druhý Ondřej, příjmením Böhm. Na soupeře hleděl jako na lovnou zvěř a sklonit se musel jen před reprezentantkou Bratislavy A s ratingem téměř 1900. Vedle bystré hlavy a rychlé ruky má i mrštný jazyk, v řečnických soubojích by měl rating velmi vysoký 😊.
Těžký úkol měla Eliška Egerlová na čtvrté desce. Dobře zakládala partie, rozumně hospodařila s časem, ale v rozhodujících okamžicích měli soupeři více štěstí, nebo možná více zkušeností z těžkých partií.
Ovšem suverénně největším smolařem byl Radek Klimus. Pro soupeře s ratingem 1931 až 2044 vypadal se svým skromným elem 1574 jako snadná kořist, ale jeho reálná výkonnost je mnohem vyšší. Zpočátku ji předváděl v náročných a vyrovnaných partiích, ale poměrně brzy ho přemohla deprese a pocit, že proti tak silným borcům nezmůže vůbec nic.
S hlavou skloněnou už od prvních tahů se špatně hraje. Rozhodně patří tak přemýšlivému a kriticky uvažujícímu borci přání: Hlavu vzhůru, jednou jsi dole, jednou nahoře 😊
O stříbro jsme přišli až v posledním kole, nevadí, příště jim to ukážeme 😊. Ovšem bude to těžké – Bratislavané si zlato a stříbro zasloužili, postavili letos dva mimořádně silné týmy a ukázali, že talentovaných mládežníků mají hodně. Po vyhlášení výsledků hlavním organizátorem a duší celé akce FM Stanislavem Vlčkem
už nezbylo než poděkovat velkorysým pořadatelům, rozporcovat medvěda (taška s drobnými dárky od pořadatelů), přejet Dunaj a hurá domů. V závěru cesty jsme měli štěstí v neštěstí. Dálnici před Brnem uzavřela nehoda, ale my jsme v zácpě uvázli jen pár metrů za sjezdem na Blučinu. Málokdy se člověku stane, že stojí v rychlém pruhu, zatímco v pomalém kolona jede, ovšem, ouha, opačným směrem – za mohutného blikání, couvání a otáčení. Tak jsme se k nim přidali 😊a místo hodinového stání v koloně dorazili objížďkou do Brna jen s několikaminutovým zpožděním. Velký dík patří celé výpravě včetně pozorné maminky od Máji Komárkové.