ŠK 64 – DM Klášterského B  6,5 : 0,5

S blížícím se koncem soutěže je pro kapitány stále obtížnější poskládat sestavu sedmi šachistů, kteří v podvečeru zimního dne dobrovolně trápí své mozkové závity v nějaké nepříliš dobře větrané herně. Škola na Krymské má však velice přívětivé prostředí, jedinou anomálií jsou nemocniční návleky (pokud si tedy nechcete vzít obligátní „přezůvky s sebou“). V chřipkovém období sestavy vždy řídnou, ani naši soupeři neposkládali svůj top team, byli na tom však o poznání lépe než my, alespoň při pohledu na rating jednotlivých účastníků zápasu. Já jsem ale každopádně velice vděčný našim sedmi statečným, že se rozhodli bojovat o každou remízku, i když převaha „Calverovců“ z ŠK 64 byla tentokrát až astronomická.

Sestavy:

2.1		Lukáš, František	1948	–		Hrdina, Jiří	1732	1 – 0
2.2		Masařík, Jan	1892	–		Dorazil, Tomáš	1694	½ – ½
2.3		Krejčí, Petr	1877	–		Gilg, Jindřich	1359	1 – 0
2.4		Platovský, Jiří	1721	–		Skoumal, Radek	1233	1 – 0
2.5		Kopuletý, Jan	1757	–		Čapoun, Michal	1198	1 – 0
2.6		Všetečka, Milan	1683	–		Václavová, Adéla	1197	1 – 0
2.7		Rýc, Tomáš	1462	–		Hradil, Viktor	0	1 – 0

Byl jsem velice soustředěný na svůj souboj na druhé šachovnici s panem Masaříkem, který končil jako předposlední, ostatní partie tedy bohužel jen telegraficky. Vůbec jsem neviděl duel Jindry Gilga s panem Krejčím na trojce a slyšel jen jeho slovní zakončení, když skládal krále – „To nemá cenu“. Úlohu měl proti tomuto šachovému matadorovi opravdu těžkou. Zrovna tak nemohu téměř nic reportovat o partiích svých mladých spoluhráčů Michala Čapouna (5) a Viktora Hradila (7). Bylo zde zřejmě k bodům blíže a hrálo se poměrně dlouho, ale porážky přišly i tam. Nejméně času spotřeboval zápas na 1. desce. Jirka Hrdina si nebyl jist do poslední chvíle, zda bude moci nastoupit, a to se blbě soustředí (dobře to znám).  Neviděl jsem přesně, co se stalo, ale zřejmě přišla nějaká poziční chybka už v rané střední hře, a to hráč s ELEM 1948 bezpochyby umí potrestat. Černými figurami jsme tedy inkasovali čtyři porážky a jak na tom budeme bílými? 

Radek Skoumal na čtvrté šachovnici rozehrál partii víc než dobře, měl materiální převahu a zkusil nabídnout remízu. Pan Platovský ji však nevzal,  počkal si na Radkovu chybu (špatný tah králem) a ve věžovce tak získal vítěznou převahu. Adéla Václavová (6) letos nastoupila poprvé a sehrála nejdelší partii dne. Ztrácela pěšce, ale nestála vůbec špatně, směřovalo to spíš ke kýženému smíru. Přišla však časovka a v ní chyba, která rozhodla ve prospěch černého.

Naštěstí už před koncem poslední partie bylo jasné, že to „kanár“ nebude. Svou kapitánskou remízu (Tomáš Dorazil) jsem si však musel na druhé desce tvrdě vydřít. Soupeř na mne vytáhl zahájení Caro-Kann, já jsem však hru převedl po f4 do „Francie“, ale stálo mě to aktivitu a soupeř měl výhodu dvou střelců. Své klíčové políčko d4 jsem však oběma jezdci udržel, a to zuby nehty. Rozehraný „bělopolák“ černého však nevěstil nic dobrého. Oddechnout jsem si mohl až po výměnách věží a hlavně svého jezdce za soupeřova střelce. Počítač mi sice v závěrečné pozici ukazoval miniaturní výhodu, ale půlka na odvrácení týmové nuly mi přišla cennější. Nabídnutou remízu pan Masařík přijal.

Celkový výsledek je tedy 6,5 ku 0,5 pro domácí. Za daných okolností musíme být spokojeni i s málem, i když šance na větší bodový zisk zde určitě byly. Poslední kolo soutěže nás čeká ve čtvrtek 20.2., kdy budeme v 18:00 hostit tým Vojenské akademie.

Své čtenáře zdraví šachový kapitán Tomáš Dorazil