Pohár predsedu Bratislavského samosprávneho kraja je čtyřutkání juniorských krajských týmů, zpravidla za účasti Středočeského, Jihomoravského a Bratislavského kraje, podle možností doplněných týmem z Maďarska nebo z některého slovenského kraje, v posledních dvou letech Trnavského.

Výsledky najdete na Chess-Results, fotogalerii Lenky Voráčové si můžete prohlédnout zde. Pocházejí odtud všechny fotky tohoto článku. Hrálo se 6 kol tempem 2 x 10 minut na partii s přídavkem 5 sekund na tah.

Na financování soutěže (doprava, ubytování, stravování, někdy i dresy, drobné dárky pro soupeře atd.) se podílejí příslušné krajské úřady. Paralelně se šachovými souboji se ještě střílí ze vzduchovky a jezdí na kánoích.

Nehrálo se na Hradě ani v podhradí, ovšem v šachové klubovně Slovanu Bratislava v panelákovém bludišti Petržalky to mělo také své výhody. Ve volební sobotu 30. září panoval všude klid a mír, lidé důstojně kráčeli k volebním místnostem, zatímco prázdné hřiště před klubovnou s rozsáhlými travnatými plochami lákalo k relaxaci.

Dorazili jsme s mírným zpožděním, když hned při odjezdu z Brna jsme ťukli zpětné zrcátko a museli se stavit v OBI pro izolepu k připevnění uvolněného skla. Byl to takový malý závdavek toho, co nás ještě mělo potkat 🙂.

„Papírově“ jsme nebyli favorité – o první místo si to měli rozdat Středočeši s Bratislavou. Ale už první kolo ukázalo něco jiného. Po skvělém týmovém výkonu jsme s přehledem porazili domácí Bratislavany 4 : 2 a po následné výhře 5,5 : 0,5 s Trnavským krajem se ujali suverénního vedení, když Středočeši těsně prohráli s Bratislavou.

Tahouny byli oba Vaškové – Václav Buchta z Lokomotivy Brno a Václav Šetina z Kuřimi. První Vašek je prostě nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný. Dalo by se říct, že je něco mezi šachovým fanatikem, neunavitelným koučem a motivátorem celého týmu, energetickou bombou a neřízenou střelou. Většinou všechno dohromady 🙂. Hraje aktivní šachy, má výborný taktický postřeh a solidní techniku. Soupeře neustále měří pohledem a když se do něj zakousne, už nepustí.

Druhý Vašek mu byl dobrým parťákem, ale šachy hraje jinak. Strategicky, přemýšlivě a rychle. Na mínění ostatních, že měl štěstí, když třikrát vyhrál na čas, měl v zásobě pozoruhodné vysvětlení na chlapce tohoto věku: „Jaké štěstí? Soupeři kladu takové otázky, aby na ně nestihl v časovém limitu najit odpověď!“

Po vydatném obědě v blízké restauraci, při němž Vašek Buchta dojedl všechny zbytky „vyprážaného syra“ od okolních stolovníků a Kuba Škňouřil několik hrstí „bazalky“ (ve skutečnosti to byl salát polníček) ze stejného zdroje, jsme zasedli k odvetným zápasům a začali skvěle. Bratislavu jsme porazili 5 : 1 a Trnavu stejným poměrem jako v prvním kole 5,5 : 0,5. Tady jsme ale měli štěstí – mladičtí Trnavané, komunikující mezi sebou převážně maďarsky, nám pěkně zatopili a v průběhu zápasu to vypadalo spíš na remízu 3 : 3. Všechny partie v těchto dvou zápasech vyhráli Martin Lúč z Durasu a Kristýna Dorazilová z Vyškova. Martin je zodpovědný kliďas, který většinou stavěl rovné pozice a prokazoval značnou výdrž a odolnost při trpělivém manévrování.

To Kristýna je živel. Jak vidí možnost zaútočit na soupeřova krále, vrhne se na něj jak pes na zajíce. Někdy by neškodilo víc myslet na bezpečnost vlastní boudy 🙂.

V posledním utkání „kdo s koho“ nás Středočeský kraj mohl předstihnout jedině po vysoké výhře 4,5 : 1,5. Po čestné porážce 2,5 : 3,5 jsme mohli slavit vítězství. Určitě zasloužené, když hned 4 naši borci vyhráli své šachovnice.

Nepovedlo se to Jakubu Škňouřilovi z Hustopečí, jehož jméno se nepodařilo slovenským pořadatelům ani jednou vyslovit,

a Marušce Vavřínkové z Lokomotivy Brno. Oba trochu zápasili s časem a v časových tísních pak dělali zbytečné chyby.

Emoce a stres z těžkých zápasů musely ven a tak chlapecká část týmu vyběhla na přilehlé hřiště, kde se honilo za kulatým nesmyslem několik místních Romů. Po fotbálku a závěrečné dobře vykryté penaltě jsme naběhli převzít zlaté medaile a vzhůru domů! Ale ouvej! Kristýna postavila igelitku s vítězným vínem pro rodiče tak šikovně, že v ní cosi zapraskalo a brzy už se chodbou linula nejen příjemná vůně tramínu, ale i potůčky lahodného moku.

Vzápětí kolem prosvištěl vyděšený Vašek Buchta, že nemůže najít svou krásnou šachovou tašku v níž měl klíče, peněženku, doklady, mobil a hlavně, ó Bože, knížku Vybrané partie Bobyho Fischera, ta ho mrzela nejvíc. „Zavolejte mu někdo na mobil, ať slyšíme, kde zvoní!“ Bohužel byl vypnutý. Ukázalo se, že naposledy byla taška na hřišti při fotbálku se skupinkou Romů. „To je konec! Fischera už nikdy neuvidím!“, bědoval zoufalý Vašek.

Spolu s pořadateli jsme propátrali celé okolí, zašli do volební místnosti, jestli tam tašku někdo neodevzdal, všechno marné. Nezbylo než zavolat 158 a ohlásit krádež policii. Ta nás odeslala na opačný konec Petržalky, kde jsme měli krádež nahlásit a sepsat protokol. Když jsme tam dorazili, začala nám jít hlava kolem a nevěřili jsme vlastním očím a uším.

„Dobrý deň, vy hľadáte šachovú tašku Václava Buchtu, že áno. Vidíte v diaľke to policajné auto pri volebnej miestnosti? Tam sa spýtajte.“ Než jsme k autu došli, zvoní telefon od předsedy Lokomotivy Brno Miroslava Hurty, „Víte, že Václav Buchta ztratil tašku? Má ji policie…“ Neuvěřitelné! Spoluhráči z fotbalu zapomenutou tašku obratem odevzdali policii. Ta během půlhodiny podle facebookového profilu Vaška kompletně „ztotožnila“ a jelikož měl zamčený mobil, zavolala předsedovi šachového klubu, jehož telefon našla na internetu. Stokrát jsme se petržalským fotbalistům v duchu omluvili a policii veřejně poděkovali.

Pak už nás čekala jen rychlá cesta domů, krátký, ale intenzívní relax na náměstí v Hustopečích, kde vystupoval Kuba Škňouřil, a nakonec přátelský rozchod v Brně. Kolik se toho dá zažít za jediný den!

Na závěr se sluší poděkovat pořadatelům vedeným známým bratislavským trenérem FM Stanislavem Vlčkem a uvést přehled medailistů v pořadí Jihomoravský kraj, Středočeský kraj, Bratislavský kraj