Kdo jsou největší osobnosti jihomoravského šachu a má vůbec smysl se dávnou minulostí zabývat, zajímá to někoho? Překvapená, pobavená i nostalgická zvolání nad velkoplošnou projekcí historických fotografií: „No to je přece mistr XY“, „Anó!“, „No né, to je přece mladý YZ, co je mu teď už přes osumdesát!“ utvrdila dobrou padesátku účastníků sobotního (17.9.2005) setkání v Šachové kavárně Boby Centra, že připomenutí historických zákoutí může být stejně vzrušující jako povzbuzující.

Průvodcem po století organizovaného šachu v Českých zemích byl Jan Kalendovský, jehož fenomenální znalosti šachové historie využije Jihomoravský šachový svaz k vydání publikace s pracovním názvem „Kalendář jihomoravských šachistů“, která bude průvodcem po naší minulosti uspořádaným nikoliv chronologicky, ale podle významných postav šachových dějin. Máte archívní údaje o významných postavách, zejména mimobrněnských? Nabídněte je!

Historický výklad začal ve 14. století Kniežkami o šašiech Tomáše ze Štítného, ale rychle se přehoupl do druhé poloviny 19. století, kdy zejména od 60. let došlo v mocnářství Rakousko-Uherském k mohutné vlně zakládání spolků, včetně těch šachových. Stanovy Ústřední jednoty českých šachistů založené 8.9.1905 jsou tak kouzelné, že stály přednášejícímu za ocitování celých dlouhých pasáží. Z našeho pohledu bylo zajímavé, že drtivou většinu funkcionářů ÚJČŠ tvořili v prvních letech činovníci pražští a brněnští. Za zmínku stojí i vysoké zastoupení významných osobností tehdejší politiky, vědy a hospodářství.

Historie od konce 20. let 20. století už mohla být demonstrována i velkoplošnou projekcí fotografií i dokumentů (např. vstupenka na šachovou Olympiádu 1931 v Praze, členská legitimace Metoděje Garguláka, účastníka 2. sjezdu ÚJČŠ 1907 nebo novinová šachová hlídka Jiřího Lendla, otce Ivana Lendla a bývalého předsedy Českého tenisového svazu). Rázem se k přednášejícímu připojila celá řada pamětníků každého věku. Nejen zástupce vážených seniorů Jiří Platovský a „vyšší střední“ generace Josef Spodný, ale i té poměrně mladé Tomáš Rösner prokázali obdivuhodné znalosti při identifikaci hráčů na prastarých fotografiích.

Podobně se o vizuální prezentaci svého archívu opíral i František Blatný, který je chodící historií jihomoravského, českého i světového šachu. Dvouapůlhodinová beseda okořeněná lahůdkami z bufetu pana Kosiny v režii JmŠS utekla jako voda

Mezi oběma prezentacemi proběhlo vyhlášení trojice nejvýznamnějších žijících osobností jihomoravské historie. Když bylo předesláno, že jde o muže:
– nejúctyhodnějšího a nejdéle šachu sloužícího,
– mezinárodně nejúspěšnějšího,
– nejvšestrannějšího a u nás i v zahraničí nejznámějšího,
nebyl nikdo v sále na pochybách, že jde o Jiřího Látala, Josefa Augustina a Františka Blatného.

Všechna tři jména jsou všeobecně známa, ale kdo dnes z mladší generace ví, že Josef Augustin byl prvním a na mnoho let jediným nositelem titulu mezinárodního mistra v Brně, že je mistrem Československa z roku 1965 (to mu bylo pouhých 23 let), vysokoškolským mistrem světa 1963, účastníkem šachové Olympiády 1968, bramborovým medailistou z pásmového turnaje 1975, 13 násobným finalistou přeboru republiky? Kdo z mladých, kteří už znají Františka Blatného hlavně jako funkcionáře svazového i ve FIDE, trenéra mládeže, lektora trenérů i rozhodčích, mezinárodního rozhodčího nejvyšších světových soutěžích ví, že hrál 13x ve finále mistrovství Československa, z toho 3x stál na stříbrném stupínku, že reprezentoval 4x na vysokoškolském MS, 2x na šachové Olympiádě, že má bronzovou medaili z ME družstev, že byl nehrajícím kapitánem na Olympiádě i sekundantem J. Floriána na MS nevidomých? A to si ještě dlouho nemohl vybrat mezi šachem a stolním tenisem, kde býval špičkovým hráčem a reprezentačním trenérem

František Blatný tak byl zcela jednoznačně vyhlášen jihomoravskou šachovou osobností století, po boku s Josefem Augustinem a Jiřím Látalem. Pamětní listy s poděkováním za celoživotní práci pro šach byly na návrh příslušných okresních šachových svazů uděleny těmto dalším osobnostem (podle abecedy):
Karel Del Favero (Troubsko)
Jaroslav Hrabě (Břeclav)
Jan Jílek (Kunštát na Moravě)
Josef Kolek (Ivančice)
Josef Lahodný (Znojmo)
Jiří Majer (Kuřim)
Jan Michálek (Hodonín)
Ludvík Nečas (Vyškov)
Miloslav Němec (Mikulov)
Jaromír Novák (Brno)
Milan Novotný (Blansko)
Jiří Papoušek (Brno)
Jiří Platovský (Brno)
Bohuslav Skácel (Brno)
Josef Strach (Hrušky, okr. Břeclav)
Jaroslav Ševčík (Rájec-Jestřebí)
Dosi Točev (Brno)
Jiří Vachek (Brno)
František Vykydal (Brno)
Zdeněk Závodný (Brno)

Na přiložené fotografii osobnost století pan František Blatný (vlevo) přebírá pamětní list a kytici z rukou předsedy JmŠS za bouřlivého aplausu všech přítomných. Za nimi se právě promítá na plátno unikátní členská legitimace účastníka 2. sjezdu ÚJČŠ v Brně 1907 Metoděje Garguláka s kuriózním potvrzením Městského ústavu národního zdraví v Brně, že i v roce 1962 je tento takřka osmdesátiletý kmet způsobilý k závodění.