Za skutečně stoprocentní rozhodčí se mohou ode dneška považovat Petr Bednář (Adamov), Luděk Fuchs (Duras), Petr Galuška (Dubňany), Petr Kunčar (Bučovice), Pavel Jamrich, Jan Kocáb, Milan Štěpnička, Petr Věžník (všichni Poštorná) a Martin Sivák (Vinohrady). Všichni složili závěrečnou písemnou zkoušku na školení rozhodčích II. a III. třídy s excelentním ziskem 69 bodů ze 69 možných. První čtveřice získá po závěrečném semináři k programu Swiss-Manager kvalifikaci rozhodčího II. třídy, zbylá pětice už má v kapse diplom rozhodčího III. třídy.
Dalšími úspěšnými absolventy víkendového kurzu v brněnském Boby Centru se stali Aleš Martinovič (Komořany), Jiří Herec (Lokomotiva), Michal Šípek (Lokomotiva), Stanislav Staněk (Zakřany), Dušan Lacko ml. (Duras), Dušan Sochna (Bzenec), Jan Gubáš (Tišnov), Tomáš Dráb (Lokomotiva) a Gustav Nikodém (Moravská Slavia). Třem účastníkům test těsně nevyšel a o štěstí se pokusí o týden později.
Účast podstatně nižší než loni přispěla k pohodové „rodinné“ atmosféře, v níž se opět dostalo i na scénky „ze života“ předváděné dvěma hádavými figuranty. Přesvědčivé dokazování své pravdy oběma aktéry a chumel kolegů za zády dokonale navodily atmosféru plného hracího sálu a každý si mohl v praxi ověřit, že rozhodčí, ten tvrdej chleba má. Nesprávných rozhodnutí a zaváhání bylo nejméně tolik jako těch správných, o některých se diskutovalo ještě po skončení semináře. Přesně to však bylo cílem těchto exhibicí – uvědomit si, že odsedět si den na školení a našprtat se pár otázek (byť občas setsakra těžkých) ještě dobrého rozhodčího nedělá.
Skvělým šéflektorem byl jako vždy Petr Buchníček. Jeho znalosti, praktické zkušenosti a suchý humor jsou zcela nedocenitelné. Odhodlání „aktivně prosazovat dodržování Pravidel“ při „maximálním respektu k osobnosti hráčů“ je doslova nakažlivé.
Digitální hodiny (každý účastník dostal jedny) si všichni mohli osahat pod vedením Miroslava Hurty. Tady se krásně ukázal generační rozdíl mezi účastníky. Zatímco starší a střední generace většinou poslušně postupovala podle pokynů lektora, teenageři intuitivně a po svém zvládli obsluhu během chvilky.
Jediné, co tento víkend chybělo (kromě větší účasti), byl bufet pana Kosiny. Vydržet na sucho (jelo se s minimálními přestávkami) od 9,00 do 18,00 byl od účastníků skutečně výkon.