Chválihodná akce se podařila zorganizovat Jihomoravskému krajskému úřadu předminulé pondělí 30. května. Ráno v 7,00 vyrazil na krajské náklady autobus se zástupci sportovních organizací na „družební“ výlet do Dolního Rakouska s cílem navázat kontakty pro případnou příhraniční spolupráci.

Dávno už vyprchalo živelné nadšení z přelomu 80. a 90. let, kdy hrálo několik rakouských oddílů (např. Poysdorf) v nejnižších soutěžích družstev na Břeclavsku, junioři z okresů Weinviertel – Waldviertel – Znojmo – Břeclav se pravidelně utkávali ve velkoryse uspořádaných čtyřutkáních desetičlenných družstev a ženy bojovaly v reprezentačních trojutkáních Rakousko – Morava – Slovensko.

Přesto i dnes bychom našli oblasti, v nichž by stálo za to něco podniknout. Zejména výměnné pobyty mládeže by mohly mít naději na úspěch při úsilí o získání nějakého toho grantíku.
Atraktivní by mohly být mládežnické zápasy Dolního Rakouska a Jižní Moravy, případně i víceutkání jednotlivých okresů. O výměnných pobytech mládeže jednotlivých oddílů už byla řeč, ale mládežničtí funkcionáři by uvítali i aktualizovaný adresář oddílů pracujících s mládeží, kam by mohly cíleně chodit pozvánky na velké mládežnické turnaje po obou stranách hranice. V úvahu by přicházely i reciproční dohody mezi pořadateli velkých turnajů.

Pozvánka na zájezd přišla na poslední chvíli, ale nezapadla. Za šachisty do autobusu nastoupili Ing. Petr Mlýnek z Durasu Brno a Ing. Libor Diviš z Tetčic. Posledně jmenovaný agilní organizátor šachových akcí poslal z akce tuto krátkou zprávu:

„Za šachisty jsem se zúčastnil s panem Mlýnkem.
V sedm ráno jsme odjeli z Brna do Sankt Pöltenu, kde jsme navštívili sportovní školu. Je to areál asi na 6 ha, kde jsou atletické dráhy, tenisové centrum, haly pro míčové hry, atletiku, gymnastiku, posilovny, lezecká stěna, atd. Tento areál si pronajímají organizace pro své členy. Po prohlídce areálu jsme vyslechli přednášku funkcionářů převážně o struktuře sportovních organizací a činností.
Bylo vidět, že naši sousedé mají velký zájem navázat spolupráci se svými sousedy a dále rozvíjet mezinárodní projekty.

Po obědě jsme se přesunuli na výstavu a po prohlídce bylo posezení ve venkovském vinném sklípku (spíše hospůdce), kde si každý mohl najít protipartnera ze svého sportu. Bohužel z šachu nebyl přítomen žádný přímý zástupce, a proto jsem předal vizitky a naše dohodnuté vyjádření s tím, že toto bude příslušným šachovým kolegům předáno.

Návrat do Brna byl kolem desáté. Přestože jsme nenavázali přímé kontakty v oblasti šachu, pro mě to nebyl ztracený den, ale naopak považuji tento výlet za užitečný a pro mě zajímavý.

Libor Diviš“