Dva týdny po zisku titulu z mistrovství ČR družstev starších žáků v „Zaječicích na Seči“, obhájil suverén českého mládežnického šachu DDM Frýdek-Místek i neméně prestižní primát v MČR družstev mladších žáků.
Dokonce to až do 8. kola vypadalo na senzační výhru Frýdku-Místku B, který ve třetím kole za velkého halasu a povzbuzování porazil vlastní A družstvo 4:2 a na většinu turnaje si přivlastnil prestižní první stůl. Až kolo před koncem se jej podařilo sesadit nenápadnému Bonexu Teplice, který byl nasazen až na 17. místě, v sestavě měl jen dva elisty, ale míchal kartami na čele soutěže zcela bez respektu. To Frýdek-Místek A měl na družstvo do 12 let s povinnou dívkou a hráčem do 9 let hvězdný průměr 1691.

Frýdek-Místek B porážkou s Teplicemi klesl „až“ na 3. pozici, když jej předběhlo ještě Staré Město. To skončilo na stříbrné pozici i v Zaječicích a potvrdilo tak pozici letošního „vicemistra“ soutěží mládeže. Mnohaleté udržování výkonnostní laťky na medailových postech ve všech mládežnických kategoriích je obdivuhodné. Spokojeně tak mohl mezi stolky procházet „otec zakladatel“ této šachové školy Vratislav Hora, ale hlavní podíl na současných úspěších má nepochybně neúnavný (a snad konečně jednou spokojený) Antonín Horsák.

Z dalších družstev čeřila vody v čele soutěže hlavně OÁZA Praha, u ostatních už hodně rozhodovalo rozlosování v posledních kolech. Mimořádně těžké soupeře měli zejména Biomedica Říčany, Desko Liberec a ŠK Boršice, kteří by si všichni zasloužili být o nějaký ten stupínek výše. Králem štěstěny se naopak stal Tatran Poštorná, který výhrami v posledních 3 kolech poskočil z chvostu tabulky až na neuvěřitelné 8. místo (nasazen byl 22.) a získal tak pro náš kraj přímý postup do příštího ročníku. Excelentní výkony podávali na 1. šachovnici host z ŠK Hodonín Tomáš Prášek (7/9) a zejména svérázný a nesmírně talentovaný Oskar Hájek (8,5/9). Své sobotní 9. narozeniny sice neoslavil plným ziskem 9 bodů, ale ztráta jediné remízy (v posledním kole) a pohár pro vítěze 4. šachovnice je pro nadějného chlapce, kterému by nijak nevadilo hrát šachy každý den, velkým zadostiučiněním.

Druhý Jihomoravský celek Lokomotiva Brno sice zahájil soutěž prestižní výhrou právě s Tatranem Poštorná, ale věštba trenéra Tatranu, „že jste nás porazili, skončíte nakonec za námi“ se vyplnila měrou vrchovatou. Lokomotiva měla jen o 1 bod méně Tatran, ale skončila až na 16. místě, což předváděným výkonům rozhodně neodpovídalo. Na jedničce vynikl Karel Svoboda (6/9), ale jinak se ostatním příliš nedařilo.
Tatran Poštorná B se dostal do soutěže jako náhradník, získal skvělou školu, ale na více než poslední místo tentokrát neměl. Jeho úspěch v květnovém krajském přeboru nesvědčí ani tak o jeho síle, jako spíše o slabosti ostatních krajských družstev. V nejmladších kategoriích nám to v posledních letech na jižní Moravě prostě nejde.

Turnaj pořádaný Sokolem Postoupky pod vedením Vladimíra Opluštila byl opět prestižní a bezchybně organizovaný přesně podle časového harmonogramu. Hrací sál na SOU a SOŠ v Kroměříži (známý např. z mistrovství Moravy mládeže před několika lety) byl dostatečně prostorný pro všech více než 200 hráčů, trenérů a rodičů. Že se tolika lidem v jednom sále v létě hůře dýchá je asi normální. K dispozici byla samostatná místnost pro analýzy a dobře zásobený bufet. Cesta k ubytování a stravování v Arcibiskupském gymnáziu byla sice klikatá a poměrně dlouhá, ale zabloudila pouze jedinkrát Oáza Praha. Ubytování v klidném prostředí, a přesto přímo v centru města hned vedle zámku, nemělo chybu, snad jen stravu si ne všichni pochvalovali. Výlet na zámek byl zdarma, ovšem v horkém počasí dali mnozí přednost blízkému koupališti.

Na závěr perličku pro ty, kteří mají obavy ze schopnosti našich rozhodčích ovládnout tajemství elektronických hodin. Před jednou z partií někde uprostřed sálu zahlásil jeden z malých soupeřů standardní větu: „Pane trenére, my nemáme nastavené hodiny“. I uchopil trenér elektronickou časomíru, prohlédl ji zepředu i ze zadu, pak tázavě pohlédl na trenéra družstva soupeře a oba začali bezradně těkat očima po sále, aby nalezli pomoc rozhodčího. V tu chvíli se ozval osmi až devítiletý chlapeček na sousední židli: „Pane, já vám to nastavím“. Bleskově zmáčkl pár knoflíků a v příští sekundě už hodiny odpočítávaly určený limit a mohlo se hrát. Holt je to asi trochu generační problém. Ani jinak totiž s digitálními hodinami nenastaly vážnější problémy.

Konecné poradí