Konference ŠSČR pod lupou

K předchozímu stručnému článku o volební Konferenci ŠSČR konané v sobotu 26.2.2005 v pardubické „šachové“ Kavárně Evropa si nyní můžete přečíst více informací z pohledu jihomoravských delegátů, kteří tradičně patří na konferencích k těm nejaktivnějším a „nejřečnějším“.

Volební konference ŠSČR, Pardubice, 26.2.2005

objektivní pojmy a subjektivní dojmy přímého účastníka

Zajistit plnou sestavu delegátů na jakoukoliv konferenci nebývá snadné. Někde dokonce musejí k proplaceným jízdenkám a občerstvení zdarma přidat i finanční sankce za neúčast (typicky na okresních konferencích ČSTV), protože hrůza z neusnášeníschopné a opakované konference je strašákem vrcholných funkcionářů všech občanských sdružení. Požehnáním jsou pak volby, organizační změny nebo zvyšování poplatků, které vedle schůzovních matadorů (ti se na schůze těší, protože se po roce opět setkají se svými letitými stejně postiženými přáteli) spolehlivě vyženou na konference i příležitostné bafuňáře toužící prosadit záměry své nebo zhatit jiné a dokonce i začínající bažanty prahnoucí nahlédnout vlastníma očima pod pokličku rozhodnutí, která jinak padají shůry jako něco daného a neměnného. Letos se opět rozhodnutí pekla v Kavárně Evropa v samotném srdci Pardubic na Perštýnském náměstí. Není to místo úplně bezchybné, delegáti a hosté se do kavárny sotva vejdou, akustika není valná, někdy je více slyšet hlahol od barového pultu než hlas z mikrofonu, ale dopravně Pardubice nemají konkurenci a pro jednodenní celorepublikovou akci jsou ideální.

Kromě inventářových účastníků Davida Cipryse a Miroslava Hurty byli tentokrát jihomoravskými delegáty předseda Lokomotivy Brno Dosi Točev, předseda OŠS Brno-venkov David Hampel, Petr Kunčar z TJ Bučovice a Bronislav Chmelíček z Durasu Brno, který operativně zaskočil za chřipkou schváceného Petra Buchníčka. Celkem přijelo 54 delegátů z 55, chyběl jediný ze Zlínska. Davida Cipryse jako obyčejně neminula židle v pracovním předsednictvu, tentokrát však musel zvládnout i mnohem méně formální funkci předsedy volební komise. Mirek Hurta se svým notebookem a s pomocí ostatních kolegů od jihomoravského stolu (zejména Davida Hampela) fungoval jako předseda návrhové komise. To je jedna z nejnevděčnějších rolí každé schůze. Delegáti předkládají a zase stahují jeden návrh za druhým, jiní je pozměňují, další upřesňují, předsedající schůze tlačí na rychlé uzavření diskuse, všichni spěchají na vlak, mluví jeden přes druhého, nikdo už přesně neví, co se vlastně schválilo a návrhový komisař by nejraději zaklapl notebook, zacpal si uši a dal si panáka.

Schůze začala pár minut po desáté a odsýpala svižným tempem. Po úvodních formalitách, stručné zprávě předsedy, velestručných zprávách komisí (většinou znějících „Vážení delegáti, vše si můžete přečíst ve zprávě, kterou jste dostali v materiálech“) a jen o něco obsáhlejší zprávě Revizní komise se „rozproudila“ diskuse, jejíž proud vyschl hned po úvodních několika příspěvcích, které se zhusta loňské činnosti ani netýkaly. Už před půl jednou tedy mohl předsedající Rostislav Svoboda vyhlásit volby do VV a RK.

Je veřejným tajemstvím, že komunikace ve Výkonném výboru lehce zadrhávala. Mimořádné množství odvedené práce (opravdu nesrovnatelné s předchozími VV) stále více koncentrované na osobu předsedy Petra Herejka občas vedlo k pochybám, zda Výkonný výbor bude nadále fungovat jako kolektivní výkonný orgán nebo se stane jen poradním týmem předsedy. Zcela veřejné pak byly spory mezi Výkonným výborem a Revizní komisí. Oproti dřívějším zvyklostem začala část členů Revizní komise tlačit na provádění revizí hospodaření ve stylu standardních firemních auditů. S maximalistickými požadavky v dobrovolném občanském sdružení ovšem rychle narazila a když se připojily vnitřní neshody vrcholící „pučem“ části členů komise proti (údajně nepracujícímu) předsedovi Jaroslavu Šubrtovi, stala se situace v Revizní komisi naprosto nepřehlednou.

Volby na samotné konferenci nakonec proběhly zcela hladce během pouhé půlhodinky před obědem. Do VV kandidoval jediný tým sestavený stávajícím předsedou Petrem Herejkem. V podstatě jde o dosavadní VV ochuzený (bez náhrady) o bývalého místopředsedu Rostislava Svobodu a předsedu mediální a propagační komise Břetislava Modra. Místopředsednictví převzal hospodář Jindřich Papay, mediální komisi sám předseda Petr Herejk. Poslední změna byla provedena na místě zástupce celostátních sdružení. Miroslava Michálka nahradil předseda STK našeho kraje Petr Buchníček. Ten by mohl stojaté vody VV zdravě rozčeřit. Na rozdíl od svého předchůdce pokrývá svými zájmy všechny hlavní soutěžní činnosti (STK, TMK, rozhodčí), takže někteří členové VV zřejmě získají velmi zdatného oponenta. Tamtamy duněly, že mezi kandidáty do VV by se mohl objevit i Jakub Fuksík (Komise rozhodčích), případně i Petr Pisk (nominálně Mediální komise, ovšem zájem by patrně směřoval i do TMK a to by po nedobrých zkušenostech se dvěma kohouty na jednom plácku – např. Vlastimil Jansa vers. Marek Vokáč – nemuselo nést dobré ovoce).

Do pětičlenné Revizní komise kandidovalo 5 zájemců, a protože nikdo z nich nevzbudil vyslovený odpor, byli všichni zvoleni poměrně výraznou většinou hlasů. Dokonce i obávaný diskutér a oponent VV Jaroslav Kalivoda se držel tentokrát velmi racionálních argumentů (byť při posledním příspěvku považoval za potřebné důrazně vyzvat předsedajícího, který se ho zřejmě dotkl, „aby si jím nekloktal“) a získal si důvěru většiny delegátů.

Po nekonfliktních volbách a dobrém obědě by asi většina delegátů měla problémy s udržením očních víček ve vztyčené poloze, kdyby nepřišel na pořad jednání nejkontroverznější bod schůze – návrh na zvýšení členských příspěvků. K tomuto návrhu je vhodné předeslat dvě skutečnosti.

  1. Minulá Konference (zhruba ve stejném složení) podlehla soustředěnému tlaku zástupců mládežnických oddílů (představovaných zejména nekompromisním Miroslavem Hurtou a neodolatelným Antonínem Surmou) a odhlasovala snížení příspěvků pro mládež do 18 let na symbolických 10Kč (s dětmi se svezli i senioři nad 70let, kteří v letošním roce 2005 neplatí nic). Cílem bylo podpořit registraci maximálního počtu dětí v šachových kroužcích, na školách a domech mládeže. Účinnost opatření měla být vyhodnocena a navrženy další případné úpravy. Změna však platí teprve od letoška, takže vyhodnocovat lze až podle údajů k 31.12.2005 srovnáním se stejnými údaji před rokem.
  2. Když v pondělí 21.2. obdrželi delegáti obálky s materiály ke Konferenci, nestačili vyvalovat oči. Návrh předsedy ŠSČR (nikoliv Výkonného výboru) na úpravu Ekonomické směrnice obsahoval zvýšení členských příspěvků na 200Kč pro výdělečně činné a 100Kč pro nevýdělečně činné. Doplněn byl změnou v dělení takto vybraných prostředků mezi ŠSČR a kraje ze současného poměru 10:90 na 50:50. Zdůvodněn byl potřebou získat další zdroje pro financování ŠSČR.

Kde se takový nápad těsně před konferencí mohl zrodit? To vrtalo hlavou mnohým. Odpověď pravděpodobně souvisí se sestavováním definitivní podoby volebního týmu do VV. Prioritou vedení každého sportovního svazu je vytvoření silné a prestižní organizace s úspěchy na mezinárodním poli, která bude žádaným partnerem pro sponzory i média. Potud jsou názory vedení a řadové členské základny ve shodě. Rozpor je v cestě, kterou chtějí obě strany k cíli dojít. Pro nejvyšší funkcionáře (předseda Petr Herejk, místopředseda a současně hospodář Jindřich Papay, prezident Igor Němec) je vize šachového svazu vizí „Svazu úspěšných“, kde členství je otázkou prestiže a členové jsou za tuto prestiž ochotni zaplatit („lidé vnímají hodnotu produktu podle jeho ceny“, říkají dealeři). Průměrní svými příspěvky na tuto prestiž přispívají a ti nejlepší, kteří musejí pro úspěch tvrdě pracovat a mnohé mu obětovat, jsou za to adekvátně ohodnoceni. Jeden mistr (mistryně) světa zajistí větší přízeň médií a sponzorů než tisíc propagačních akcí. Je pravděpodobné, že někteří vrcholní funkcionáři podmínili vstup do volebního týmu resp. své další působení v něm právě směřováním k této vizi.

Pro odpůrce zvyšování příspěvků představované zejména pracovníky s mládeží je vize šachového svazu vizí „Svazu pro všechny“, kde prestiž šachu jako sportovního odvětví vyplývá ze široké základny členů a příznivců. Zapojení nejširšího počtu členů, zejména mládeže, do svazového dění má vychovávat nejen budoucí velmistry, nejen budoucí „Elisty“, ale i širokou obec příznivců a konzumentů šachových zpráv, kteří šachy už dávno nehrají, ale mají k nim pozitivní vztah, vedou k nim své děti a ze svých odpovědných míst ve firmách a úřadech se umí za šachy vyslovit a materiálně je podpořit. Kdo u nás zná mistry v Go nebo stolním fotbalu? Bez znalých fandů nejsou ani nejvyšší sportovní úspěchy k ničemu. Můžeme být nadšeni z televizních šachových přenosů, ale když 99% řadových diváků obratem přepne na jiný kanál, letí všechno úsilí komínem (i s těmi deseti- a sta- tisíci, které takový špás dnes stojí).

Na Konferenci byly obě tyto vize ve zřejmém, někdy až nesmiřitelném rozporu. Signifikantní bylo, že čím menší zkušenosti s činností malých oddílů na okresech a systematickou výchovou mládeže řečník měl, tím byla jeho rétorika tvrdší. Výstupy pánů Jiřího Petružálka nebo Břetislava Modra místy hraničily s urážkami odpůrců. Mnohem věcněji vystupoval hospodář Jindřich Papay, téměř smířlivě pak Rostislav Svoboda (Zlín) nebo Pavel Chrz (Ústí nad Labem). Argumenty byly jednoduché. Strhneme-li z oddílového členského příspěvku (který mnohde přesahuje 1000Kč) 100-200Kč, nikdo to výrazně nepocítí a svazové příjmy vzrostou o cca 1 milion. V ostatních sportech si děti a výkonnostní hráči přispívají mnohem více.

Hlavními oponenty byli tentokrát Miroslav Hurta (ten si to schytal a asi ještě schytá nejvíce) a David Ciprys. S podporou se připojili např. Václav Paulík (Vysočina), Jaroslav Satranský (střední Čechy), Jaroslav Kalivoda (Praha) nebo Ivan Kopal (Liberec), jehož krátký věcný příspěvek zapůsobil asi nejvíce. Argumentem této strany bylo: ano, musíme si zvyknout na svou činnost více přispívat, ale tyto prostředky by měly zůstat v oddílech na jejich rozvoj, nikoliv odcházet na svaz. Utratí-li svaz milion navíc, není vyloučeno, že za další rok bude potřebovat milion další.

Výsledné hlasování bylo celkem přesvědčivé, zvýšení příspěvků bylo velkou většinou zamítnuto. Poněkud kuriózně z debaty o mládeži vyšli senioři. Na poznámku známého pražského rozhodčího Richarda Fischla (např. překlad posledních Pravidel šachu), že senioři nad 70 let nejsou jen vetchými důchodci, ale rovnoprávnými členy svazu, je Konference „zrovnoprávnila“ s ostatními nevýdělečně činnými osobami a platí opět jako dříve členské příspěvky ve výši 50Kč (v roce 2005 0Kč).

Ostatní události se odehrávaly ve stínu předchozích emotivních výstupů a čím více se blížil konec schůze, tím se zvyšoval chvat diskutujících, šum u baru a naopak klesala schopnost některých delegátů zachytit, o čem se právě jedná (v horším případě o čem se právě hlasuje). Hlavní závěry z místy chaotické diskuse jsou tyto:

  • Byl schválen svazový příspěvek 300,000Kč na oslavy 100 let organizovaného šachu na území České republiky
  • VV resp. STK bude zjišťovat zájem šachové veřejnosti o vedení LOK v bleskovém šachu a v rapid šachu
  • VV se má pokusit se o převzetí záštity ze strany MŠMT nad Přeborem škol v šachu
  • STK provede před zahájením sezóny anketu o hracím tempu mezi oddíly hrajícími 2.ligu. Platí, že elektronické hodiny budou do 2. ligy povinně zavedeny od sezóny 2006/2007, ale tempo hry ještě stanoveno nebylo
  • Komise rozhodčích má dát do souladu delegování rozhodčích pro 2.ligu a vyšší soutěže se statutem rozhodčích. Pozor – to bude pravděpodobně znamenat, že 1. ligu budou pískat jen nehrající rozhodčí mezinárodní a ústřední a 2. ligu rozhodčí 1. třídy
  • VV má do další konference zpracovat střednědobou koncepci šachového hnutí na dobu tří let
  • STK má projednat tempo hry s digitálními hodinami, otázku startu cizinců ze zemí EU, strukturu soutěží, případné zavedení tříbodového hodnocení či jiného systému hodnocení podporujícího vyšší snahu o vítězství a možnost převodu soutěží mezi družstvy různých oddílů
  • VV má vytvořit tým, který bude shromažďovat podněty pro tvorbu webových stránek

Před půl šestou se konečně podařilo předsedajícímu přesvědčit všechny diskutující, že už jsou jejich návrhy zapsány do usnesení (stejně už byl v sále takový šum, že nebylo pomalu nic slyšet a někteří hlasující zvedali ruku spíše podle svého souseda než podle toho, co se četlo u předsednického stolu), pak zavelet k poslednímu hlasování a ukončit schůzi. Končilo se smírně, potřásáním rukou mezi všemi přítomnými. Určité pochybnosti o schopnosti nového Výkonného výboru fungovat po celé příští tříleté období bude muset VV ještě rozptýlit, my všichni si budeme muset více ujasnit priority svazu a možnosti jejich financování. Nashledanou příště.

Příspěvek byl publikován v rubrice Archiv a jeho autorem je David Ciprys. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.